Historie útočné pušky AK-47 se začala psát v roce 1942, když
se mladý poručík Rudé armády Michail Kalašnikov přihlásil do soutěže o zakázku
na nový samopal. V železničním depu někde v Kazachstánu, kde poručík
Kalašnikov vynalez svůj první prototyp samopalu, ze kterého později vznikl
AK-47. Tento samopal byl ráže 7,62x25mm,
což byla standardní ráže samopalů Rudé armády ve 40. a 50. letech 20.
století. Vzhledem podobný Thomsonovým
samopalům, pracoval na principech odběrů plynů z hlavně. Tento samopal
nikdy nebyl přijat do sériové výroby, soutěž tehdy vyhrál samopal PPS-43.
Koncem roku 1942 si Kalašnikova všimla sekce vývoje nových
zbraní Rudé armády kdesi v pohoří Ural. Tam začal pracovat na automatické pušce ráže
7,62x39mm, byla však zamítnuta ve prospěch poloautomatické karabiny SKS, autora
Simonova, který s ní vyhrál. V roce 1945, byla sice konstrukčně stále
vyhovující, ale svým užitím už pro armádu vhodná nebyla.
Kalašnikov se nedal odradit a dál vyvíjel v letech 1945
a 1946 svůj automat (AK-47) dál. Při plánování konstrukce Kalašnikov na první
místo dva zásadní rysy konstrukce: spolehlivost a kompaktnost. AK-47 má díly
sestavené tak aby mezi nimi byla vůle a tak mohl střílet za jakýkoliv podmínek např. s hlavní plnou písku nebo ihned po
vytažení z vody. Další předností je minimální počet pohyblivých dílů.
Návrh byl schválen v roce 1946 a dán ke zkouškám. Splnil vše, co po něm
sovětské ozbrojené síly požadovaly. První
„Akáčka“ vyexpedovali z továrny v Iževsku v roce
1949. Samopal od svého zavedení do výzbroje až do roku 1960 byl utajován. Teprve
v době Maďarského povstání si západní pozorovatelé všimli, že pár ruských
vojáků má novou, pro ně neznámou, zbraň.
Žádné komentáře:
Okomentovat