Colt 1911 Legendární pistole Johna Browninga

Velmi známého především ve Spojených státech amerických, ale i v posledních letech u nás čím dál známějšího konstruktéra  zbraní Johna Browninga (21. nebo 23. ledna 1855 Ogden, Utah – 26. listopadu 1926 Lutych, Belgie) považuji za génia tohoto oboru. Za svůj dlouhý život vyrobil přes 130 různých zbraní, od pistolí ke kulometu. Většina z nich se  používá do dnes.

Colt 1911 je pistole ráže 45.ACP(11,84mm) do zásobníku se vejde 7 nábojů této ráže ( Většina lidí na této planetě ji zná z her, vývojáři dělají chyby,že  má 8 ale už jsem viděl i 10 nábojů. V posledních letech už si toho všimli a napravují to.) Od prvního nápadu až do dnes byla 1911tka vyráběna jako standardní všech složek jakékoliv armády.

Colt 1911 je samonabíjecí pistole celoocelové konstrukce s uzamčeným závěrem a jednočinným spoušťovým ústrojím. Systém uzamčení je dnes označován jako úplný Browningův systém, systém Browning-Colt či jako jednočlánkový systém Browning. Ve všech případech se však jedná o totéž: uzamčení hlavně je realizováno pomocí žeber na jejím hřbetě, které zapadají do odpovídajících vybrání na vnitřní straně pouzdra závěru.  Hlaveň s šesti levotočivými drážkami je v přední části vedena v hlavňové objímce, v zadní části pod nábojovou komorou je upnuta k rámu zbraně pomocí výkyvného spojovacího článku. Čep spojující článek s rámem zbraně je současně osou záchytu závěru. Pod hlavní se nachází vratná pružina, která je zadním koncem nasazena na krátké vodítko ve tvaru trnu, zatímco její přední konec je zasunut do ocelového válcového pouzdra se zdrsněným čelem. Toto pouzdro je na místě přidržováno čelem hlavňové objímky, která je s pouzdrem závěru spojena bajonetovým záchytem.

Spojovací článek je nejslabší částí celého systému, proto jeho krytka pod nábojovou komorou zároveň tlumí zpětný ráz, když svojí zadní stranou naráží  na přední stranu nábojové skluzavky. Tím se Browningovi podařilo zvýšit životnost celého systému.

Spoušťové ústrojí je dodnes považováno za jedno z nejlepších na světě. Jazýček spouště má srpkovitý tvar a je, na rozdíl od drtivé většiny spouští jiných zbraní, vodorovně posuvný. Jazýček je přinýtován na spoušťové táhlo ve tvaru třmenu, které obkračuje zásobník. Těsně nad spoušťovým táhlem je umístěno spodní rameno dvojramenné spoušťové západky s osou otáčení přibližně uprostřed své délky. Horní rameno s svým ozubem zachycuje bicí kohout v napnuté poloze. Podélným výřezem ve spoušťové západce prochází přerušovač, otočně uložený na stejné ose jako spoušťová západka. Navíc se může také posouvat svisle. Jeho horní část je vytvarována do hlavy, vystupující nad horní hranu rámu do obloukového vybrání ve spodní ploše závěru. Spodní část přerušovače, ve tvaru obráceného T, se svojí ploškou opírá o spoušťové táhlo a zabezpečuje jeho dotyk se spoušťovou západkou. Stiskem spouště vykývne přerušovač společně se spoušťovou západkou a tím k vypuštění bicího kohoutu. Výstřel způsobí pohyb závěru a ten stlačí hlavu přerušovače směrem dolů. Dolní část přerušovače sklouzne ze spoušťové západky, která se ihned působením pružiny vrátí do původní polohy a znovu zachytí bicí kohout v napnuté poloze. Uvolnění spouště umožní přerušovači, aby se vrátil do své horní polohy a mechanismus je tak připraven k dalšímu výstřelu. Pokud se z jakéhokoli důvodu závěr zcela neuzavře, nemůže se přerušovač vrátit do své horní polohy a tak jeho spodní část nezabezpečí styk spoušťového táhla se spoušťovou západkou. Funguje tak jako závěrová pojistka, neboť  v tom případě nemůže dojít k výstřelu.

Celý spoušťový mechanismus je odpružen jednou plochou pružinou, která je podélně rozříznuta do tří různě dlouhých pásků. Při pohledu zezadu pak levý pásek odpružuje spoušťovou západku, střední spoušť spolu s přerušovačem a pravý dlaňovou pojistku. Ačkoliv tento popis vypadá hodně složitě, ve skutečnosti je celý spoušťový mechanismus tvořen pouze čtyřmi součástkami a je velmi jednoduchý. Navíc jeho konstrukce umožňuje snadno ladit délku chodu  a odpor spouště, což je patrně jedním z hlavních důvodů obliby pistolí na bázi modelu 1911 jakožto sportovních zbraní.

Obdobně jednoduchý je též bicí mechanismus. Otvorem v závěru prochází úderník, jehož délka je menší než délka závěru. Úderník tedy napichuje zápalku náboje pouze setrvačností po úderu kohoutu. Řešení tohoto plovoucího (nebo též inerčního) úderníku  bylo zvoleno, aby bylo možno bezpečně nosit pistoli s nábojem v komoře a kohoutem vypuštěným do přední polohy. Úderník hrotem zápalníku nedosáhne na zápalku náboje a tak nemůže dojít k samovolnému výstřelu např. úderem na kohout. Zpět do zadní polohy se úderník vrací tlakem vinuté pružiny navlečené na jeho přední část. Úderník je zajištěn společně s vytahovačem svislou destičkou zasunutou do drážek v zadní části závěru. Úderník je do pohybu uveden úderem bicího kohoutu. Bicí kohout je vnější s palečníkem. Do jeho zadní části je vloženo zakřivené táhlo. Horní konec táhla je otočně upnut kolíkem do výřezu v zadní části kohoutu, zatímco spodní konec se opírá o lůžko v horní části vinuté bicí pružiny uložené v jejím krytu ve spodní části hřbetu rukojeti. Ořech bicího kohoutu je opatřen dvěma ozuby.  Druhý ozub zachycuje kohout v palebné poloze, zatímco první ozub slouží jako bezpečnostní.

Tím se dostáváme k pojistným mechanismům, kterými je Colt 1911 na svoji dobu vybaven nadstandardně, tak jak to požadovala armáda. O prvním bezpečnostním mechanismu jsme již hovořili, jedná se o přerušovač, který zabraňuje výstřelu, není-li závěr zcela v přední poloze.

Druhý pojistný mechanismus je již zmíněný pojistný ozub kohoutu. Jde o jedno z nejstarších pojistných zařízení, používané už u kohoutů křesadlových zbraní. Slouží k zachycení kohoutu, dojde-li např. nechtěně k jeho předčasnému vyklouznutí při ručním napínání. V takovém případě (není-li stisknuta spoušť) je kohout spoušťovou západkou zachycen dříve, než dopadne na úderník. Při úplném napnutí je kohout zachycen nad druhý, bicí ozub. Pojistný ozub měl u původních Coltů zářez, takže nebylo možno kohout uvolnit pouhým stiskem spouště, ale pouze jeho ručním stažením vzad.

Dalším pojistným mechanismem je dlaňová pojistka. Dnes se zdá toto řešení jako archaické, na počátku 20. století však bylo použití dlaňových pojistek celkem běžné. Jde o automatickou pojistku, která se samočinně aktivuje ve chvíli, kdy není správně stisknuta rukojeť zbraně. Tvoří ji odpružený segment, vystupující ze hřbetu rukojeti. V klidovém stavu se nálitek segmentu opírá o zadní stranu spoušťového táhla a blokuje tak posun spouště směrem vzad. Při správném uchopení rukojeti pistole je segment zatlačen do rukojeti, tím se nálitek zvedne vzhůru a uvolní tak spoušťové táhlo. Čep, kolem něhož se segment dlaňové pojistky otáčí, se nachází v ostruze nad  střelcovou rukou. Oproti dlaňovým pojistkám jiných pistolí zde není třeba překonávat velký odpor pružiny, což většinou vede k narušení zamíření. Při úchopu rukojeti Coltu 1911 drtivá většina lidí deaktivaci dlaňové pojistky ani nezaznamená.

Posledním pojistným mechanismem je klasická manuální pojistka. Jde o křidélko na čepu, jenž má excentrické vybrání. V poloze zajištěno se čep pootočí tak, že brání pohybu spodního ramena  spoušťové západky dozadu. V poloze odjištěno se otočí k západce svým vybráním, takže rameno západky má nyní dostatek prostoru k pohybu vzad. Vnější křidélko pojistky navíc v poloze zajištěno brání manipulaci se závěrem. 

Dalšími ovládacími prvky jsou záchyt závěru a záchyt zásobníku. Záchyt závěru má podobu podlouhlé páčky, umístěné nad lučíkem spouště. Po vystřelení posledního náboje podavač zásobníku zatlačí na výstupek této páčky uvnitř těla zbraně, páčka se zvedne a její výstupek zapadne do drážky v pouzdře závěru a zachytí jej tak v zadní poloze. Ačkoliv nám tento mechanismus připadá zcela běžný, v době vzniku této pistole to tak nebylo. U ranných Browningových konstrukcí se kupříkladu závěr zachycoval přímo o podavač zásobníku, později Browning sice použil záchyt závěru, avšak pouze vnitřní, který se nedal ovládat zvnějšku. 

Záchyt zásobníku je stranový, což je dnes nejvíce používané řešení. Má podobu tlačítka situovaného u kořene lučíku spouště. To umožňovalo vyhození prázdného zásobníku jednou rukou, zatímco druhá sahala pro rezervní zásobník. Doba potřebná k přebití zbraně se tím podstatně zkrátila. Ačkoliv toto řešení se dnes opět jeví jako zcela samozřejmé, nebylo tomu tak, většina pistolí té doby měla záchyt zásobníku situován na spodní částí rukojeti, takže k vyjmutí zásobníku bylo třeba obou rukou.  Nešlo o původní Browningovu myšlenku, podobné ovládání zásobníku se již dříve objevilo na jiných zbraních. Nicméně např. u pistole Parabellum byla na rozdíl od Coltu 1911 nezbytná změna polohy střílející ruky vzhledem k ergonomii rukojeti pistole P.08.   Browningova genialita spočívala právě v jeho schopnosti rozpoznat, upravit a pospojovat ta nejlepší možná řešení do jednoho dokonale funkčního celku a

 to i za plné výroby zbraně.

Záchyt zásobníku u pistole 1911 sestává ze tří částí. Jsou to tělo záchytu zásobníku, vedení pružiny záchytu a pružiny samotné. Záchyt zásobníku je příčně uložen v rukojeti za spodní úponou lučíku tak, že záchyt je stranově posuvný. Na jeho konci je výstupek, jenž zapadá do drážky v těle zásobníku. V dutině těla záchytu je pružina a její vedení. Vedení pružiny plní dvě funkce. Zaprvé svým výstupkem, zapadajícím do drážky v těle pistole, brání uvolnění a vysunutí záchytu, zadruhé umožňuje stlačit záchyt proti odporu pružiny. Tím se záchyt povysune do strany a jeho výstupek přestane přidržovat zásobník.

Všechny ovládací prvky byly situovány pouze na levé straně pistole, pro ovládání palcem pravé ruky.

Zásobník je jednořadý a pojme 7 nábojů .45 ACP. Stejně jako u jiných Browningových pistolí i zde byly použity kontrolní otvory, umožňující rychlou kontrolu počtu nábojů v zásobníku.

Mířidla jsou pevná, hledí je nicméně možno seřizovat posuvem v rybině, do které bylo vsazeno. Muška měla při pohledu z boku tvar oblouku nebo rampy (podle výrobce) při pohledu zezadu se mírně zužovala do tvaru komolého kužele. Hledí mělo výřez ve tvaru U.   

   

Pistole 1911 a její civilní použití na sebeobranu

Zatímco jakožto sportovní náčiní jsou pistole na bázi 1911 široce užívány a všeobecně uznávány, v oblasti defenzivní střelby v současnosti pistole typu 1911 vyvolávají ostrou kontroverzi. Střelecká veřejnost se dělí na dva tábory. Zatímco první obdivuje nadčasovou konstrukci, druzí označují pistoli za beznadějně zastaralou. Zbrani je vyčítáno především jednočinné spoušťové ústrojí a dlaňová pojistka. Osobně soudím, že ani jedna z výtek není zcela oprávněná.

Dlaňové pojistce je vyčítána zejména složitá konstrukce, která zvyšuje riziko selhání mechanismu a také jsem četl v odborném periodiku teorii, podle níž střelec, jenž má ruku poraněnou tak, že nemůže správně sevřít rukojeť zbraně, bude odsouzen k záhubě, neboť nebude moci vystřelit. Nemohu osobně souhlasit ani s jednou tezí.

Dlaňová pojistka M 1911 je tak jednoduchá, jak jen může být. Tvoří ji jediná součástka - odpružený segment, vystupující ze hřbetu rukojeti. V klidovém stavu se nálitek segmentu opírá o zadní stranu spoušťového táhla a blokuje tak posun spouště směrem vzad. Při správném uchopení rukojeti pistole je segment zatlačen do rukojeti, tím se nálitek zvedne vzhůru a uvolní tak spoušťové táhlo. Čep, kolem něhož se segment dlaňové pojistky otáčí, se nachází v ostruze nad střelcovou rukou. Oproti dlaňovým pojistkám jiných pistolí zde není třeba překonávat velký odpor pružiny, což většinou vede k narušení zamíření. Při úchopu rukojeti Coltu 1911 většina lidí deaktivaci dlaňové pojistky ani nezaznamená. V tomto mechanismu v podstatě nemá co selhat - i kdyby praskla pružina, došlo by jen k samovolnému odjištění, avšak není zde žádný slabý článek, který by zabránil výstřelu ve chvíli, kdy střelec zoufale potřebuje vystřelit.

Pokud jde o druhou výtku, můj názor je takový, že pokud má střelec poraněnou ruku způsobem, jenž mu znemožňuje správně sevřít zbraň, stejně by se mu patrně nepovedlo vystřelit, a i kdyby, stejně by nic netrefil. Je zajímavé, že v současnosti nezaznamenávám obdobné výtky na adresu automatické pojistky spouště pistolí Glock, ačkoliv pracuje na totožném principu, pouze je situována jinde.

Jako dlaňová pojistka je za archaický považován i jednočinný spoušťový mechanimus, jemuž je přičítána malá střelecká pohotovost a velké nebezpečí nechtěného výstřelu. K tomu jen tolik: již vzpomínaný J. Cooper již v 50. letech definoval řadu způsobů, jak nosit pistoli M 1911 (kterou on sám preferoval). Ne snad, že by je vymyslel, tyto způsoby byly používány již předtím, Cooper pouze tyto způsoby utřídil a sestavil do uceleného systému. Pro účely tohoto článku si popíšeme tři nejběžnější způsoby nošení pistole typu 1911. Začneme odzadu.

Způsob č. 3 předpokládá nošení pistole s náboji v zásobníku, avšak s nenataženým závěrem a tedy bez náboje v komoře. Před výstřelem je třeba natáhnout závěr, tím zasunout náboj do komory a napnout bicí mechanismus. Cooper tento způsob považoval za málo pohotový a navíc k nabití zbraně je zapotřebí obou rukou. Cooper ovšem tento způsob doporučoval posádkám vrtulníků a letadel, kde by při ohromných přetíženích např. při nouzovém přistání či katapultáži bylo příliš vysoké riziko nechtěného výstřelu v případě, že náboj by byl od počátku v komoře. Navíc piloti vysokou pohotovost poboční zbraně k ničemu nepotřebují - až po přistání na nepřátelském území převedou pistoli do některé z dalších poloh.

Způsob č. 2 - náboj je zasunut do hlavně a bicí kohout je vypuštěn do přední polohy. Před výstřelem je třeba napnout kohout. Cooper osobně tento způsob nepreferoval, protože natažení kohoutu do palebné polohy není nejjednodušší operací. Kohout je napínán přes značný odpor bicí pružiny a jde hodně dozadu. Celá akce trvá relativně dlouho a je zde příliš vysoké riziko vyklouznutí zpola napnutého kohoutu zpod palce (obzlášť při zpocených nebo mokrých rukách). Tím sice nedojde k nechtěnému výstřelu (kohout se zachytí na bezpečnostní ozub), avšak v boji, kde může vteřina rozhodovat o životě či smrti je toto riziko nepřijatelné.

Způsob č. 1 - náboj je zasunut do hlavně, bicí mechanismus je napnut a zajištěn manuální pojistkou. Před výstřelem je třeba odjistit pojistku. Tento způsob osobně Cooper preferoval a nosil tak svoji pistoli celý život. Tento stav se jmenuje "cocked and locked" (nataženo a zajištěno) a je dodnes široce používán mezi americkými a mexickými policisty. Jakkoliv nám Evropanům připadá tento způsob nošení nebezpečný, není známo, že by s ním za "Velkou louží" byly nějaké potíže. Cooper tento způsob nošení považoval za nejpohotovější z uvedených tří a přitom dostatečně bezpečný. Pistole je v klidovém stavu jištěna dlaňovou i manuální pojistkou, při tasení střelec položí palec na křidélko manuální pojistky a ve chvíli, kdy pistoli zvedá do palebné linie, zatlačením na páčku pojistku odjistí. Je to přirozené a rychlé, Většina střelců mívá stejně při střelbě palec opřený o křidélko pojistky, takže se stačí naučit jen na pojistku mírně zatlačit. Existují názory, že v kritické chvíli střelec na pojistku zapomene, avšak jde jen o úroveň výcviku. Stejně bychom mohli argumentovat, že také pistolníci na Divokém západě ve stresu zapomínali natáhnout kohoutky svých jednočinných revolverů - přitom jde v zásadě o podobný pohyb.

Další články o browningových zbraních budou následovat.

Zdroje: válka.cz

            Internet 

    

BMD

BMD (bojevaja mašina děsantnaja) ruské obojživelné obrněné vozidlo určené pro přepravu menší skupiny výsadkářů. První typ této rodiny bojových vozů vznikal v 60. letech 20. století. Byl určen na rychlou přepravu a překvapivé útoky.

 BMD-1 Vozidlo bylo vyprojektována na základě požadavku sovětských výsadkových sil, poprvé si jej veřejnost mohla prohlédnout při tradiční  vojenské přehlídce 9. května v roce 1973. Výsadkové vojsko ho hodně používalo Sovětské invaze  do Afghánistánu. 

Vozidlo je klasické koncepce, řidič sedí v přední části korby uprostřed, velitel sedí nalevo od něj, v pravé části je místo pro jednoho vojáka z výsadkového roje, který ovládá kulomet lafetovaný na čele korby. V čele korby je lafetovaný ještě jeden kulomet ten ovládá velitel vozidla ( kulomety jsou instalovány v rozích korby). Za velitelem vozidla a věží sedí zbývající část roje, za nimi je pak uložen motor. 

Bojová věž je převzata z BMP-1 i s výzbrojí, kanónem 2A28 ráže 73mm s hladkým vývrtem hlavně, spřaženým kulometem PKT ráže 7,62mm, věž je poháněna motoricky. Na kanónu je instalované odpalovací zařízení pro PTŘS 9M14 Maljutka (v kódu NATO AT-3 Sagger). 

Podvozek vozidla je tvořen malým hnacím kolem vzadu a napínacím vpředu, pěti malými pojezdovými koly a čtyřmi nosnými kladkami, z nichž první a čtvrtá podpírá pásy pouze z vnitřní strany. To nejdůležitější u podvozku je jeho hydropneumatické zavěšení což umožňuje vozidlu měnit jeho světlou výšku. 

Vozidlo je obojživelné před vstupem do vody se vztyčuje čelní vlnolam, pohyb ve vodě zajišťují dvy vodomety umístěné na zádi vozidla. 

BMD-1

Zde je vidět prostor pro zbytek roje


BMD-2  je verze s 30mm kanónem  z BVP-2,  jde o vylepšenou verzi s předchozím  typem  společné úplně vše kromě  tvaru věže a kanónu.

  

Ak 47 historie část 1.

Historie útočné pušky AK-47 se začala psát v roce 1942, když se mladý poručík Rudé armády Michail Kalašnikov přihlásil do soutěže o zakázku na nový samopal. V železničním depu někde v Kazachstánu, kde poručík Kalašnikov vynalez svůj první prototyp samopalu, ze kterého později vznikl AK-47.  Tento samopal byl ráže 7,62x25mm, což byla standardní ráže samopalů Rudé armády ve 40. a 50. letech 20. století.  Vzhledem podobný Thomsonovým samopalům, pracoval na principech odběrů plynů z hlavně. Tento samopal nikdy nebyl přijat do sériové výroby, soutěž tehdy vyhrál samopal PPS-43.

Koncem roku 1942 si Kalašnikova všimla sekce vývoje nových zbraní Rudé armády kdesi v pohoří Ural.  Tam začal pracovat na automatické pušce ráže 7,62x39mm, byla však zamítnuta ve prospěch poloautomatické karabiny SKS, autora Simonova, který s ní vyhrál. V roce 1945, byla sice konstrukčně stále vyhovující, ale svým užitím už pro armádu vhodná nebyla.

Kalašnikov se nedal odradit a dál vyvíjel v letech 1945 a 1946 svůj automat (AK-47) dál. Při plánování konstrukce Kalašnikov na první místo dva zásadní rysy konstrukce: spolehlivost a kompaktnost. AK-47 má díly sestavené tak aby mezi nimi byla vůle a tak mohl střílet za jakýkoliv podmínek  např. s hlavní plnou písku nebo ihned po vytažení z vody. Další předností je minimální počet pohyblivých dílů. Návrh byl schválen v roce 1946 a dán ke zkouškám. Splnil vše, co po něm sovětské ozbrojené síly požadovaly.  První „Akáčka“  vyexpedovali  z továrny v Iževsku v roce 1949. Samopal od svého zavedení do výzbroje až do roku 1960 byl utajován. Teprve v době Maďarského povstání si západní pozorovatelé všimli, že pár ruských vojáků má novou, pro ně neznámou, zbraň.

Vz 58 E - Stará zbráň v novém těle.

Stará zbraň v novém těle!- Slibná budoucnost nebo slepá ulička na trhu?

Sa 58 E vznikl v roce 2007, jako modernizace   legendárního českého samopalu vz 58 od české zbrojovky  s možností modernizovat všechny Sa 58 armády české republiky. A to hlavně možnosti připevnění příslušenství např. kolimátoru nebo podvěsného granátometu.

Výrobce klade důraz:
 -Zkrácení doby potřebné na přebití z zásobníku ve zbrani
- Snížení zpětného rázu a zdvihu zbraně
- Minimalizace výšlehu plamene z ústí hlavně během střelby
- Kompatibilita se všemi používanými prostředky IR systémů pro použití v noci
- Variabilní umístění moderních zaměřovačů v kombinaci s laserovými moduly

Moderní osmapadesátka  je vyrobena z ocelového plechu a velice odolných plastů a díky skvělému systému odběru plynů z hlavně může být jakkoliv upravena podle přaní zákazníka. V současné době se může vycházet ze 3 provedení: 390mm (délka hlavně) s teleskopickou pažbou, 390mm s teleskopickou pažbou a odstřelovačskou puškou.

Ke zrychlení přebití zbraně bylo vyvinuto vypouštění zásobníku, které v kombinaci s napínací pákou nosiče závorníku umístěnou vlevo výrazně zrychluje přebití zbraně a výměnu zásobníku. Zbraň je možné vybavit zásobníky různé kapacity, ochrannými panely montážních lišt railového systému, doplňkovými mechanickými mířidly a nosnými popruhy dle přání zákazníka.

Zbraň je dodávaná se zásobníkem na 30 ran, ale existují i na 5 nebo i na 75 ran. Mimo standardní  ráže 7,62x39mm je také varianta 5,56x45mm. 

Éčko nebylo vybráno jako standardní zbraň AČR, ale firma modernizuje Sa 58 jednotlivých vojáků a nabízi ji policii a dalším složkám ozbrojeným složkam jiných armád a v poloautamatické variantě i veřejnosti.

XM2010

                            Nová americká puška XM2010- Další odstřelovací puška 

Odstřelovač amerických speciálních sil s puškou XM2010/internet

Puška XM2010, jak už napovídá její název byla vyvinuta v roce 2010, Americkou firmou Remington Arms jako návrh do soutěže o novou odstřelovačskou pušku pro program na novou odstřelovací pušku pro speciální jednotky Spojených států. O dalších třech puškách v této soutěži se  dozvíte více ve článku: Nové odstřelovací pušky pro americké speciální jednotky.

Odstřelovací puška XM2010 celkový pohled/ wikipedia

Tato puška musela splnit několik kriterii, aby porazila konkurenci. Musí mít teleskopicky nastavitelnou sklopnou pažbu, standardní montážní lišty pro upevnění příslušenství, zásobník min. na 5 nábojů a možnou rychlou výměnu hlavně na jinou ráži např. 308. winchester, .338 Lapua Magnum, 7,62x51mm NATO.

Armádní odstřelovači s Remington XM2010/military. com

Zbraň byla dále testována na zkušební střelnici v Aberdeen  za dozoru americký zbrojních inženýrů.

SOCOM(velení amerických speciálních jednotek) po vítězství konkurzu se rozhodlo pořídit 3600 pušek XM2010 v ráži .300 Winchester Magnum. Firma  Remington Arms zatím do prosince 2011 dodala 1250 pušek.  Zbytek zbraní by měl remington odeslat v podobě kitu na M24 s novou hlavní. Očekává se  že puška XM2010 bude složit ve speciálních jednotkách minimálně 10 let .

Odstřelovací puška XM2010 v úložném boxu/Remington

Technické údaje pušky XM2010

Typ: Opakovačka s otočným závěrem

Ráže : .300 Winchester Magnum 

Celková délka:  118cm bez tlumiče a 132 s tlumičem

Hlaveň:  22“  kovaná, osm drážek

Váha: 5,48Kg

Tlumič:  ACC Titan

Optika: Optický zaměřovač s proměním zvětšením 6,5 až 20x Leupold MKIV ERT

Předpažbí: Montážní lišty na 9. 12., 3. a 6. hodině    

Zásobování municí: odnímatelný zásobník na 5, 10, 20 nábojů

Úsťová rychlost kulky po výstřelu: 990 m/s

Dostřel:  1 200m (pro munici 300 Winchester Magnum) 

Příslušenství dodávané se zbraní :  Pevný přepravní box, Batoh na zbraň, čistící sada

Výroba procesoru Intel

Mikroprocesor je nejsložitější výrobek na světě. Jeho výroba se skládá ze stovek kroků a zachyceny jsou jen ty nejdůležitější. V první části článku se můžete podívat na prezentaci výroby od společnosti Intel doplněnou o povedené vizualizace, ve druhé části můžete zhlédnout zajímavé video komentované v angličtině, tentokrát pocházející od AMD.

Výroba procesorů Intel

Po získání čistého písku je křemík v několika krocích vyčištěn až do kvality pro použití v polovodičích, která se nazývá electronic grade silicon. Čistota konečného produktu je taková, že mezi milion atomů křemíku se dostane nanejvýš jediný atom jiného prvku. Po tomto procesu nachází tavná fáze. Na tomto obrázku můžete vidět, jak se z taveniny utváří jeden velký křemíkový krystal. Vzniklý monokrystal se nazývá ingot. Jeden takový ignot váží zhruba 100 Kg a jeho podíl křemíku je 99,9999 procent.

Ignot se poté dostává do krájecí fáze, kde vznikají tenké křemíkové disky, nazývané wafery, jež jsou po odříznutí vyleštěny k dokonalé hladkosti. Některé monokrystaly jsou dlouhé i 1,5 metru, existují také různé průměry, v současnosti se u pokročilého 45nm High-K/Metal Gate vývoje používají třiceticentimetrové, úplně první čipy se vyráběly z pěticentimetrových desek. Zvětšování velikosti waferu vede ke snížení nákladů na produkci jednoho čipu vzhledem ke snížení množství odpadu. Intel si sám nevyrábí vlastní ignoty ani wafery, používá výrobky třetích stran. Modrá tekutina na obrázku je fotorezistentní leštidlo, které se využívalo u filmů do fotoaparátů. Pro dosažení rovnoměrného a tenkého pokrytí se wafer během celého procesu otáčí dokola.

V další fázi je odrazivý lak vystaven ultrafialovému záření. Dojde ke stejné chemické reakci, kterou vyvoláte stisknutím závěrky v klasickém fotoaparátu. Místa vystavená UV záření se začnou

rozpouštět. Expozici tvoří maska, která se chová jako šablona. Díky UV záření tak vznikne vzor s obvody. Výroba procesoru obnáší opakování tohoto postupu pořád dokola, dokud se na sebe nenavrství více úrovní. Čočka na obrázku uprostřed zmenšuje masku na malý ohniskový bod. Konečný výtisk na waferu je obvykle čtyřikrát menší než vzorová výplň na předloze.

Na dalším obrázku je vidět jediný tranzistor tak, jak by byl patrný prostým pohledem. Tranzistor se chová jako přepínač, který ovládá tok elektrického proudu do počítačového čipu. Intel dokáže vyvinout tranzistory tak malé, že by se jich do jediné špendlíkové hlavičky vešlo třicet milionů.

Po vystavení ultrafialovému záření jsou modrá místa úplně rozpuštěná přesně podle šablony. Začínají vznikat počátky tranzistorů, spojů a dalších elektrických kontaktů.

Fotorezistentní vrstva chrání části waferu, které nemají být rozleptány. Ostatní části, které nebyly vystaveny UV záření, budou chemikáliemi rozleptány. Po dokončení jsou zbytky ochranné vrstvy odstraněny.

V další fázi dochází k opětovnému nanášení fotorezistentní vrtvy a jejímu ozařování. Po dokončení jsou zbytky smyty a dostáváme se k ion dopingu. V tomto kroku jsou na wafer dodávány iontové částice, které umožní křemíku měnit chemické vlastnosti tak, aby mohl procesor řídit tok elektřiny.

Prostřednictvím procesu nazývaného iontová implementace (část ion dopingu) jsou nezakrytá místa křemíku bombardována ionty. To umožní v těchto částech vést elektrický proud. Ionty jsou na povrch waferu hnány velmi vysokou

rychlostí, která přesahuje hodnotu 300 tisíc kilometrů za hodinu. Po dokončení je fotorezistentní vrstva opět smyta a na zbývající části je vidět vštěpené cizí atomy.

Tranzistor je téměř dokončený. Tři otvory byly vyleptány do izolační vrstvy a budou vyplněny mědí, která vytvoří propojení s ostatními

tranzistory.

Wafery jsou vloženy do síranu měďnatého, kde při přechodu z kladně nabité anody do záporně nabité katody dochází k pokrytí tranzistorů ionty, které vytvoří na povrchu tenkou vrstvu. Přebytečné množství

je odstraněno přeleštěním.

Četné kovové vrstvy tvoří propojení mezi tranzistory navzájem. Jak mají být pospojovány určují vývojářské týmy, které navrhují, jak bude daný procesor fungovat. Zatímco počítačové čipy vypadají jako úplně ploché, ve skutečnosti mohou mít i více jak dvacet úrovní obvodů. Pokud se podíváte na zvětšený obrázek čipu, uvidíte spletitou síť spojů a tranzistorů, které připomínají futuristický víceúrovňový dálniční systém.

Wafer jde na první test

funkčnosti. Testovací zařízení zkouší každý samostatný čip zvlášť a zjišťuje, zda je odezva od každého z nich správná. Podle testů, které určí, zda je na waferu dostatek funkčních čipů, je celá deska rozřezána na samotatné kousky.

Funkční jádra postupují do další fáze zapouzdření, nepovedené čipy jsou vyřazeny. Podložka, jádro a heatspreader jsou složeny a procesor dostává svoji konečnou podobu. Zelená podložka tvoří elektrické a mechanické rozhraní, který jej napojuje do základní desky počítače. Heatspreader se stará o rozvádění tepla, na jeho povrch přijde teplovodivá pasta a pasivní část chladiče.

V poslední testovací fázi se zjišťují klíčové vlastnosti čipů, mezi něž patří spotřeba energie a maximální frekvence. Podle dosažených výsledků jsou čipy rozděleny do stejných přepravních táců. Poté už zbývá podobné procesory označit stejným modelovým číslem, zabalit a odeslat prodejcům.

Výroba procesorů AMD

Kromě výše popsaného postupu, který se prakticky shoduje, stojí za pozornost informace, že výroba samotného waferu trvá zhruba dva měsíce a délka vláken, které propojují jednotlivé tranzistory, dosahuje několika kilometrů. Výrobní hala, ve které nové procesory vznikají, má rozlohu jako dva fotbalové stadiony.

a zde je odkaz na video zachycující výrobu AMD procesorů

http://www.youtube.com/watch?v=-GQmtITMdas&feature=player_embedded#

MIG 29

Mig 29

Technické údaje

* Posádka: 1
* Délka: 17,37 m
* Rozpětí: 11,4 m
* Výška: 4,73 m
* Plocha křídel: 38,1 m2
* Hmotnost (prázdný): 10 900 kg (11 600 kg u MiG-29SMT)
* Hmotnost (naložen): 15 240 kg (16 100 kg u MiG-29SMT)
* Maximální vzletová hmotnost: 18 480 kg (21 000 kg u MiG-29SMT)
* Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor Klimov RD-33K, s přídavným spalováním, každý o tahu 49,4 kN / 86,4 kN (maximálně)

[editovat] Výkony

* Maximální rychlost: 2 445 km/h (Mach 2,3) ve velké výšce
* Akční rádius: 700 km (990 km u MiG-29SMT)
* Přeletový dolet: 2 100 km (3 500 km u MiG-29SMT)
* Dostup: 17 000 m (18 000 m u MiG-29SMT)
* Stoupavost: 330 m/s
* Zátěž křídel: 442 kg/m2
* Tah/Hmotnost: 1,05 kW/kg

[editovat] Výzbroj

* 1x 30 mm kanón GŠ-30-1 se 150 náboji. Jde o nejlehčí zbraň ve své kategorii na světě, která bez munice váží jen 46 kg.
* Do 3 500 kg výzbroje – na třech závěsnících pod každým křídlem lze umístit nejrůznější varianty řízených střel vzduch–vzduch například: R-27, R-73, R-60, stejně jako několik laserem naváděných raket vzduch–zem nebo konvenčních bomb. Verze dodávané zemím bývalé Varšavské smlouvy byly přizpůsobené nést i atomové zbraně.

Dle mého osobniho názoru jeden z nejlepších stihacích letadel na světě.Jeho řízené střely jsou velmi nespolehlivé.Ale ovladatelností a oblíbeností nd něj není,sovětští a rušti stihací piloti se něm už velmi hodně dlouho.Kdyby ho rusové vybavili izraelským leteckým bojovým systemema zaměřovačem byl by to ten nejlepší stíhač 4,5 generace stíhacích letedel na světě.

Nový ruský stíhací letoun.

Nejmodernější ruské letadlo od Suchoje

Vznik ruské Suchoj PAK-FA označuje konec Spojených států 'čtvrt století dlouhý monopol na design velmi nízké zjistitelná (VLO) nebo stealth letadla:¹.

Schopnosti PAK-FA učinit jasné prohlášení definující ruský pohled V-Visual-Range (WVR) a na další léta-Visual-Range (BVR) vzdušného boje, lišících se zásadně odlišuje od současné západní myšlení. Ruská paradigma je jednoznačně zaměřena na myšlenku, že BVR a WVR boje jsou hodně podobné, pokud v průběhu zakázky koncovka bojovníka za útok je v sledování rozsahu řízení palby zbraňový systém a kde je to možné zbraň nebo požáru ovládací prvek by měl být poražen kinematicky. Hlavní pozorován rozdíl mezi WVR a BVR boj v ruské model, je, že tato spoléhá více na dlouhé vzdálenosti senzory a jejich schopnost porazit nízké pozorovatelnost opatření, nebo aktivní protiopatření.

Navržen tak, aby konkurovat F-22 v tradičních Kromě Visual Range (BVR) a ve Visual Range (WVR) vzdušného boje, PAK-FA akcie všechny klíčové páté generace atributy až nyní unikátní F-22 - stealth, nadzvukový Cruise, tah vektorování, vysoce integrované systémy letecké a výkonnou sadu aktivních a pasivních snímačů. Zatímco PAK-FA pevně kvalifikuje jako pátá generace design, má dvě další atributy chybí v dochovaných F-22 design. První z nich je extrémní agility, které vyplývají z vyspělých aerodynamický design, výjimečný tah / hmotnost poměr výkonu a trojrozměrné tahu vektorování integrován s moderní digitální systém řízení letu. Druhá atribut je výjimečná boje vytrvalosti, výsledek 25.000 liber vnitřní paliva. Interní a externí zbraň náklad bude pravděpodobně o něco větší, ale srovnatelné s F-22A.

Rusko má v úmyslu působit nejméně dvě stě PAK-FA, Indie, dvě stě padesát indického páté generace stíhací letadla (FGFA) varianta, s globálním PAK-FA vývozy by mohly přidat alespoň 500 více ocasy k produkci shodují. Uvedla záměr je dodávat PAK-FA jako náhrada za stávající T-10 stíhacích letounů řady opevnění.

Počáteční analýza PAK-FA snímků a zveřejňovat ruskou vládu a Suchoj předsednictva ukazují, že výrobní PAK-FA bude výnos vyšší aerodynamický a kinematické výkon současných F-22A design, a stejně nízkou observables výkon F-35A JSF².

Zatímco základní formování pozorovaných na této první prototyp PAK-FA bude popírat, že kritické vše-aspect stealth výkon F-22 v boji vzduchu BVR a hluboké proniknutí, jeho extrémní manévrovatelnost / design prvky ovladatelnosti, které mají za následek extrémní agility , dát mu možnost stát se nejvíce smrtící a přežití bojovník někdy postavený na boji proti závazky vzduchu3.

Je důležité vzít v úvahu, že se veřejně zobrazen PAK-FA prototyp nepředstavuje výrobní konfiguraci letadla, což je použít nový motor design, a rozsáhlé VLO léčby, které nejsou nutné na prototypu. Řada pozorovatelů se pokusili vyvodit závěry o výrobních PAK-FA VLO představení založené na neexistenci takové léčby, jejímž výsledkem byla řada nerealisticky optimistické komentáře.

PAK-FA nízká míra počáteční těžby se plánuje na rok 2013, a plná Rate produkce pro rok 2015, s první dodávky indického dvojí sídlo varianta plánované na rok 2017.

---

PAK-FA historického vývoje

Včasné poskytnutí PAK-FA design (NPO Saturn).

Rozvoj a vývoj historie PAK-FA, historicky, nebyl dobře zdokumentováno v otevřených zdrojích, především kvůli vysoké úrovně tajemství obklopující tento program od svého vzniku. Co je známo z otevřených zdrojů do značné míry činí porovnání různých úmyslné a nahodilé ruské zveřejnění, a stále více, zveřejnění Indie, kteří mají 25% podíl na rozvoji designu.

Studie letadla vlastností konstrukce, a dříve Suchoj demonstranty, naznačují, že hodně opatrné myšlení bylo investováno do tohoto návrhu a jeho postupný vývoj po dobu dvou desetiletí.

Když Sověti nasadili Su-27s opevnění B v průběhu začátku roku 1980, investice do nahrazení bylo zahájeno. To vyústilo v poměrně dobře známé 1990 MiG I.44 MFI (Mnogo-Funktsionniy Istrebitel 'nebo Multi-Role Fighter), který byl víceúčelový stíhací letoun vychází z toho, aerodynamika ze tří "" designy Eurocanard ale mnohem větší a má být Poháněno Al-41f nadzvukové Cruise engine.

MFI byl postaven na supercruise, a zajistit velmi agility, ale žádné investice byla provedena do podpisu snížení, což je zásadně nekonkurenceschopná proti počátku 1990 US Air Force pro moderní taktický stíhací letoun (ATF) YF-22 a YF-23 demonstrantů.

Nedostatek budoucnosti drahé vysoké podpis bojovník, a MiG organizace de facto úpadku v důsledku tržní úspěch vývozu větších Suchoj opevnění, viděl MFI odsunuti na demonstrační program. Důležitým produktem program MFI byl Al-41f supercruising motor, po vzoru Spojených států 'motor Pratt & Whitney F119 série, která pohání F-22A. Al-41f je základem vysoké teploty jádra komponenty použité v supercruise schopné 117S série engine, který nyní pohání výroby Su-35S opevnění a PAK-FA prototypy.

Během tohoto období Suchoj vyvinul neobvyklý S.32/S.37 vpřed zametl křídlo demonstrant, který má spojit nadzvukové výkon super-manévrovatelnost. Tento design demonstroval použití velkých LEX, přes velké čtvrtletí kruhové zátoky. Stejně jako MFI, tento design nebyl tajný a byla použita k prokázání základní technologie a design pravidel.

Více úspěšný předváděcí postavena v tomto období byla Su-37 "Super hráč na křídle", odvozené z dřívějších Su-27M/Su-35 opevnění E. Su-37 byla určena k prodloužení T-10 opevnění design k limitu, zejména v elektronických systémů a manévr výkonu. Je představil první AXI-symetrické 3D (trojrozměrný) pro řízení vektoru tahu (TVC) trysky, ručně ovládané, a později integrované s digitální Systém řízení letu (DFCS), první čtyřnásobný DFCS v ruské stíhací; kompozitních konstrukčních prvků; Moderní skleněný kokpit a platnost citlivé sidestick správce, digitální základní avionikou, N-011M BARS hybrid Elektronicky Řízené Array (ESA), radar, a kompaktní ESA ocas varování radar.

Kombinace aerodynamického designu rafinovaných na základě postupného evolučního vývoje, DFCS, Twin 3D vektorování tahu motorů supercruising mezioperační v některých vyspělých kinematické design draku, prodloužil design opevnění přímo do kategorie "extrémní agility" - které lze definovat jako harmonizované a vzájemně se doplňující bilance extrémní manévrovatelnost a extrémní ovladatelnosti.

Su-37 Super hráč na křídle demonstrace snaha prodloužit životaschopnost základní T-10 design opevnění téměř dvě desetiletí, a přinesl základní technologie používané při návrhu Su-30MKI/MKM opevnění H a, jak je vidět v druhé polovině roku 2008, Su-35S, často označovaných jako "4 + + generace opevnění". Umožnil také získat zkušenosti, které byly rozhodující pro vývoj náhrada za T-10 série opevnění.

PAK-FA řádně kvalifikuje jako 21. století projekt, jako formální řízení na program byl zahájen během 2000 - 2001 podle ruského ministerstva obrany. Ruské zdroje uvádějí, že Suchoj a Jakovlev byl MiG vyzvány, aby nabídku návrhů. Počáteční myšlení bylo vyvinout letoun větší než MiG-29 Fulcrum, ale menší než Su-27 hráč na křídle, s větší rozsah / persistence k opevnění, nízká schopnost pozorovat, extrémní agility, nadzvukový Cruise schopnosti, a okolí STOL krátké oblasti schopností . Suchoj zvítězila ve výběrovém řízení v roce 2002 s jeho T-50/I-21 návrhu s MiG a Jakovlev působí jako subdodavatelé ve vývoji. Ruské zdroje uvádějí, že Suchoj schopnost financovat mnoho rozvojových činností od firmy příjmů zisky export byl hlavní faktor v rozhodnutí.

Počáteční design PAK-FA byla dokončena v roce 2004, uprostřed veřejné spory o nižší, než má maximální rychlost, a větší než určena prázdná hmotnost. Plný ruský MO prostředky nebyly poskytnuty až 2005 - 20064.

Prototyp vzlétl 29.ledna 2010, je určena k prokázání letadla aerodynamiky, konstrukce a kompatibilitu VLO tvarování s aerodynamickým a strukturální omezení. To je prohlašoval, že je vybaven 117S Al-31F motor variant, které jsou společné Su-35S, as má nový motor musí ještě dokončit vývoj a zadejte výroby. Ten by měl být varianta nebo derivát z Al-41f design. Stávající prototyp pravděpodobně chybí kompletní verzi svého konečného avionických suite, s největší pravděpodobností zaměstnávají velké části nový a plně digitální Su-35S avioniky suite jako základ pro rozvíjející design konečné avioniky fit, jak tomu bylo v případě na vývoj z předchozích variant opevnění.

První "veřejné", let trval 47 minut a byl určen k testování manipulace, motor chování, podvozek provozu a základních funkcí systémů².

PAK-FA byla navržena s požadavkem uvedl, že jsou schopny operovat z krátkých, nepřipravený dráhy na podporu expediční operace. S výjimkou pozorovatelný nasazena lapač hák, PAK-FA design zahrnuje všechny klíčové konstrukční vlastnosti, které jsou vyžadovány v letoun provozovat od ruské námořnictvo ski-skok vybavených letadlových lodí. Není známo, zda existující konstrukce obsahuje ustanovení nezbytná pro háček zatížení lapač.

Vybaven 3D TVC a velké LEX ovládací plochy, nájezdových rychlostech výkon v řádu 100 uzlů, dřez sazby o něco nižší než 20 ft / sec a zcela ploché přístup postoje letadlo lze očekávat od tohoto návrhu, stejně jako přiměřeně nízké lapač hák a související přistání zatížení dopravce. takovými požadavky na výkon, v kombinaci s rozsáhlou zorné pole poskytnutých stíhací / stávku / baldachýn konfigurace útoku, a funkční lapač hák systém, pravděpodobně integrován do zadní části břišní vnitřní zbraň Bay, by PAK-FA neobyčejně vhodný letadel pro námořní operace.

Indie se zabývala již v PAK-FA rozvojové úsilí, ale ruské zdroje uvádějí, že jednání o sdílení prací mezi HAL a Suchoj / KnAAPO bylo protahováno. Open zdroje naznačují, že Indie je odpovědná za 25% vývoje PAK-FA, a to především v oblasti software a systémovou integraci, oblasti, kde Indie má nedávné zkušenosti prostřednictvím Su-30MKI program. Indie má rovněž přispět v oblasti kompozitních materiálů, s nároky PAK-FA struktura je tím, že celková hmotnost letadla, spíše než jen draku strukturální váhu, asi 25% titanu a 20% kompozitů. Indických pramenů vyplývá, že i jednoduché a dvojité sedadlo varianty bude postaven pro Indii.

---

Taktické, operativní a strategický dopad PAK-FA

Nadzvukový Cruise schopnosti, integrovaný senzor suite, slušný VLO výkon, extrémní agility a mimořádné vytrvalosti vyspělé výrobní PAK-FA bude produkovat významný dopad na post 2015 období, na taktické, operační a strategické úrovni. Na druhé straně, bude to také produkovat politický dopad.

PAK-FA představuje vynikající příklad typu "schopnost překvapení", studoval na konci roku 2009 Vědecký výbor pro obranu zpráva. Zatímco selhání k účtu pro blížící se příchod tohoto designu ve Spojených státech TACAIR struktuře ozbrojených sil plánování kvalifikuje PAK-FA jako "známý schopnost překvapení", významný pokrok ve PAK-FA aerodynamický, kinematické a nízké observables design mají také nárok jako "překvapující schopnost překvapení".

Technická analýza PAK-FA, v následujících částech tohoto dokumentu vyplývá, že její aerodynamický výkon a hbitost bude vyšší než ze všech Spojené státy postaveny bojových letadel v současné době v provozu či plánovaných, s výjimkou budou definovány ještě "šestý generace bojovník ", který v nejlepším případě je 15 až 20 roky od počáteční provozuschopnosti (IOC). Technická analýza PAK-FA také ukazuje, že letadla VLO tvarování umožňuje stávající prototyp konfiguraci k dosažení podobných VLO výkon F-35 Joint Strike Fighter, a s nižším a na zádi trupu VLO tvarování design zlepšení, potenciálně konkurenční VLO výkon proti F-22A Raptor.

Na taktické úrovni to přinese velký dopad Kromě Visual Range a ve Visual Range letecké boje.

Důležité kvalifikace je to, že nejnovější analýzy relativní bojeschopnost vzduchu provedené ve Spojených státech, předpokládá, že BVR boj vzniknou mnohem častěji než WVR boj. Základem tohoto předpokladu, že proti bojeschopnost vzduchu lze snadno zjistit a sledovat podle ISR systémy, které umožní Spojené státy americké stíhací letadla zvolit čas, místo a typ zakázek na výhodu. Tento předpoklad se zhroutí, pokud odpůrce bojovník má významnou VLO schopnosti, jako zralý PAK-FA bude. Výsledkem je, že útočící PAK-FA bude muset být zapojen na mnohem užší rozsah než stávající Non-kradmý hrozby, budou při vstupu předvídatelné geometrie, kdy útočící vysokou hodnotu cíle jako AWACS / AEW & platformy C, cisteren, nebo obhajoval povrch aktiv.

Dalším důležitým kvalifikace je to, že extrémní hbitost PAK-FA design výrazně degradovat zabít pravděpodobnost všech Spojené státy vysílají do rakety vzduchu, (AAM), zvláště když AIM-120 AMRAAM, které budou mít za úkol udržet potřebné manévry porazit PAK-FA. Stejně jako F-22A Raptor, PAK-FA bude poskytovat významnou schopnost kinematické porážku příchozích protiraketové střely.

Parametrické a taktické analýzy provedené Air Power Austrálie v roce 2008 - 2009 na pravděpodobný dopad vyspělé výrobní PAK-FA nasazeny proti Spojeným státům 'stíhací typy byly řádně validovány, vzhledem k nastavení PAK-FA prototyp.

"Jak to tajný PAK-FA je třeba porazit USA odkazu bojovníků? Radar průřez pouhých -20 dBSM by popíral, brzy Kromě Visual Range (BVR) raketových střel pomocí AIM-120C / D AMRAAM na všechny současné i plánované americké stíhačky. Přitom o nic lépe, jako je -30 dBSM nebo -40 dBSM, prostě zvyšuje obtížnost při stíhání dlouho raketové útoky rozsahu."

"Důsledkem toho je, že protiraketová boj bude komprimován do kratší vzdálenosti a kratší lhůty, a tím i důraz na stealth, nadzvukový vytrvalost a boj zblízka agility bojovníků USA. Větší část zakázek se bude na vizuální rozsah a většina BVR angažmá skončí odehrává uvnitř 30 námořních mil" .5

V Kromě Visual Range boje, kombinace nadzvukový Cruise a konkurenční VLO výkon bude umožňují PAK-FA napodobit taktiku vyvinuté pro F-22A Raptor. PAK-FA tak může být čekal, že produkuje větší pokřivené vzduchu směnných kurzů boj s hodnotami dosaženými v F-22A Raptor, když pluje proti dědictví "teen seriálu" bojovníky v cvičení od roku 2004. I kdyby PAK-FA design byly jen k dosažení poloviny účinnosti F-22A Raptor, bude to ještě výnos BVR směnných kurzů pořadí 50:1 proti dědictví bojovníky.

Příchod PAK-FA tak neodvolatelně prosazuje do konce provozní užitečnosti Teen série (F-15 / F-16 / F/A-18) generace stíhacích letadel, vyznačující se příchodem Su-35S, v tradiční bojovník role vzdušné převahy, protivzdušná obrana a taktická stávka v napadeném prostoru. Tato letadla budou uchovávat provozní utilita pouze v tolerantní prostředí, kde se Su-35S, ani PAK-FA není nasazena nebo je schopen být nasazeny.

Neméně zajímavá je dopad na taktické úrovni, kdy PAK-FA je letecky převezena na F-22A Raptor.

"Boje mezi-22A F a PAK-FA bude blízko, vysoký, rychlý a smrtící. F-22A může dostat 'první pohled' s APG-77, Rozšířené Infra Červené vyhledávání a Track (AIRST) snímač s byly odstraněny, aby ušetřil peníze, ale PAK-FA může dostat 'první pohled' prostřednictvím svých pokročilých infračervený senzor. Poté, zapojení se stane nadzvukovou rovnocenné bitvy o Británii nebo vzdušného boje nad Severní Koreou. výsledek bude velmi obtížné předvídat jak to bude záviset hodně na boj dovednosti pilotů a schopností raket pro koncové-hry zabije. Neexistuje žádná záruka, že se F-22 bude převládat pokaždé. "6

Taktický dopad vyspělé výrobní PAK-FA je tedy ztráta zdrcující výhody poskytované až nyní F-22A Raptor. Pluje proti PAK-FA, rozhodující výsledek lze zaručit pouze na početní převaze F-22A v platnost v divadle.

Spojené státy 'Kancelář tajemníka obrany (OSD), od té doby koncem roku 2008 povýšen použití F-35 Joint Strike Fighter jako náhrada za F-22A Raptor, které používají toto odůvodnění jako odůvodnění do Kongresu pro předčasné ukončení F-22 výrobních. Proto je přežití a zhoubnosti z F-35 Joint Strike Fighter, když postavil proti Starší PAK-FA stala kritickou míru operativní a strategické hodnoty plánovaných států TACAIR schopnosti United.

Parametrické a taktické analýzy provedené Air Power Austrálie v roce 2008 - 2009 o pravděpodobné angažmá výsledků mezi PAK-FA a F-35 Joint Strike Fighter jsou také potvrzeny technické analýze PAK-FA prototyp design.

"F-35 Joint Strike Fighter bojuje o přežití proti konvenčním Su-35BM opevnění, jen s jeho -30 dBSM třídě sektoru stealth před jeho zachování v některých situacích BVR boji. Proti dokonce -20 třídy dBSM PAK-FA, F-35 patří do přežití černá díra, do které Spojené státy starší bojovníci, jako F-16C / E, F-15C / E a F/A-18A-F mít jiždostala. "5

"Osud F-35 Lightning II by bylo daleko horší v boji prostředí vzduch napadeno PAK-FA. Pokud Mach 1,5 PAK-FA využívá své infračervený senzor jako primární senzor a dodržuje rádiové frekvence pro regulaci emisí (EMCON ), pak první detekci F-35 je APG-81 radar by mohl být v ~ 20 námořních mil nebo méně s vystřelené raketě by-FA infračervené senzory PAK již příchozích 60 - 70 námořních mil daleko. PAK-FA by snadno zlomit, aby směr mimo F-35 je AIM-120 angažmá zóny."6

"trvalé otáčení výkon F-35A Lightning II byl nedávno zveřejněn jako 4,95 G na Mach 0,8 a 15.000 stop 1969 F-4E Phantom II by mohla udržet 5,5 Gs na 0,8 Mach se 40 procent vnitřního paliva na 20.000 metrů. F-35 je také mnohem pomalejší než 1960-4E F nebo F-105D. Takže F-35A je aerodynamický výkon je 'zpět', když ve srovnání s 1960 dědictvím bojovníky. Důsledku tohoto nižší výkon JSF je to, že jeho DAS by mohla odhalit příchozí raketa, ale letadlo nemá turn-sazby na out-létat. Vzhledem k tomu, F-35 také postrádá výkon, aby se zapojily, nebo útěk, opakované 'pozornost' záběry z PAK-FA by mohlo způsobit vysoké ztráty. Očekávejte směnný kurz, který se řádově 04:01 ve prospěch PAK-FA, možná mnohem vyšší."6

Příchod PAK-FA proto také neodvolatelně vynucuje skončení provozní užitečnosti F-35 Lightning II Joint Strike Fighter, vymezené přibližně 1990 hrozbu spektrum technologie, v tradiční bojovník role vzdušné převahy, protivzdušná obrana a taktické stávce v napadeném prostoru. F-35 se, není na rozdíl od starších bojovníků, uchovávat provozní utility jen v tolerantní prostředí, kde se Su-35S, ani PAK-FA není nasazena nebo je schopen být nasazeny.

Provozní dopad na nerozhodný boj směnných kurzů ztráty mezi vyspělé výrobní PAK-FA a F-22A Raptor, a velmi vysoké F-35 Joint Strike Fighter ztrátovost proti vyspělé výrobní PAK-FA mít závažné důsledky na provozní úrovni, a V důsledku toho, v strategické a politické úrovni.

Jakmile PAK-FA je nasazen v prostoru operace, zvláště pokud je podporováno mohutně do proti-VLO schopný ISR systémy, Spojené státy již nebudou mít schopnost rychle ukládat vzdušné převahy, nebo možná dokonce dosáhnout převahy v vzduchu. To přispěje nejen popírat Spojené státy přístup k soupeřovu obhájena vzdušného prostoru, ale zároveň představuje perspektivu Ozbrojené síly Spojených států nebude schopen spolehlivě bránit in-divadlo založil a linie resupply. Pokud k tomu dojde, in-divadlo založil a povrchové aktiv se na vzduchu útoku letadly vyzbrojen širokou škálu přesných a vysoce letální preciznosti provázené munice, s potenciálem pro velmi vysoké ztráty na životech a vybavení rozmístěných v-divadle.

Konvenční myšlení při plánování leteckých kampaní, empiricky pozorovatelné z Blitzkrieg kampaně 1940 až nedávno Spojené státy vedly letecké kampaně od roku 1991, místy těžký důraz na porážku proti letišť leteckým útokem, odepřít soupeře příležitost do soutěže vzdušného prostoru. K dosažení tohoto účinku, útočník potřebuje schopnost opakovaně proniknout obhájena vzdušného prostoru k vypnutí letiště, aby je vypnout, a způsobit opotřebení na nepřátelské letadla na zemi.

Plnění této strategie kampaně ze strany států ozbrojených sil Spojených, a spojenci, se nyní stává problematické vzhledem k rozvoji a šíření moderních anti-přístup možnosti, jako proti-VLO schopný ISR systémy, a pokročilé vysoké mobility povrchových letecké raketové systémy, jako jsou S-300PMU2 Favorit / SA-20B, S-400 Triumf / SA-21 a plánované S-500 série. To silně omezuje možnosti Spojených států, protože pouze B-2A Spirit a F-22A Raptor může proniknout, jako obranu s přijatelně nízkou ztrátovostí.

Nasazení zralé PAK-FA do takového prostředí, velmi výrazně zvyšuje riziko pro Ozbrojené síly Spojených států, jak je letadlo může důvěryhodně problém F-22A Raptor v vzdušného boje. Zatímco určena přežití stávku / ISR letadlo definované v posledních Quadriennale obrany dokument přezkum se může nakonec poskytnout přesvědčivé schopnosti proniknout pokročilé anti-přístup schopnosti, a tak útok nepřátelské letiště, bude třeba bránit proti PAK-FA , a letišť nasazení tohoto letounu bude také třeba bránit proti PAK-FA letadla úkol-letecký úder misí pultu.

Z hlediska technologické strategie, PAK-FA tak účinně porazí struktury sil model plánované pro státy TACAIR schopnosti United, jak je stanoveno v prohlášení OSD politiky a jako zopakoval v nedávno vydané Quadriennale obrany dokument Review.

V případě, že Spojené státy nadále podél struktury cesty v platnost pro TACAIR vytyčené definice politiky OSD za poslední tři roky, bude odepřen přístup k žádné provozní divadla, do kterého důvěryhodné čísla PAK-FA jsou nasazeny na soupeře. Na oplátku, Spojené státy se odradit od používání konvenčních ozbrojených silách v takovém scénáři. V důsledku tohoto, v pořadí, je, že výrazný tlak bude kladen na budoucí prezident ohrozit používání, nebo provozně použití taktických jaderných zbraní7.

Ne nepodobný situaci by došlo v situaci, kdy Su-35S je nasazen, v takticky významné počty, nebo ve shodě s PAK-FA. Společně a nerozdílně, tyto scénáře mají hlubší geostrategické a politickými důsledky, které jsou mimo rozsah tohoto dokumentu.

Pokud Spojené státy nejsou provádět některé zásadní změny ve struktuře plánu v platnost, ztratí strategickou volbu zaměstnávání Non-vojenské jaderné kapacity v divadlech, kde PAK-FA a / nebo významný počet-35S Su jsou nasazeny.

Pouze praktické nízké riziko možnosti, že Spojené státy jsou k nasazení během tohoto desetiletí velké množství moderních stíhacích letounů, které jsou konkurenceschopné proti PAK-FA v letecké bitvě, a to jak BVR a WVR.

Navrhovaná "šesté generace bojovník", není schůdné soutěžící v tomto časovém rámci. F-35 Lightning II Joint Strike Fighter není konkurenční a nemůže být, aby byly konkurenceschopné vzhledem k základním omezením návrhu ve aerodynamických a VLO tvarování výkon. Jediným letadlem postavený ze strany Spojených států, který může přežít v prostoru zpochybněna PAK-FA je F-22 Raptor, a vzhledem k časovému rámci zájmu, je to jediný návrh, který lze přizpůsobit porazit PAK-FA.

V základní Grand strategii pojmy, příchod PAK-FA ponechává ve Spojených státech s jedinou schůdnou cestou, pokud má v úmyslu zůstat životaschopné v globální mocenskou hru vzduchu - vybudovat dostatečnou F-22 Raptor nahradit většinu bojovníka dědictví americké loďstvo , a ukončit F-35 Joint Strike Fighter co nejdříve, jak F-35 již nebude použitelné bojové letouny pro role jiná, než boj proti povstání (COIN), ale nákladově efektivnější a vhodnější řešení, které již existují pro tuto role.

Ve strategických a techno-strategického hlediska, PAK-FA je nejvíce prominentní "hru Changer" v oboru, neboť bojovník T-10/Su-27S opevnění B vstoupil provozní služby v polovině 1980. Pokud se Spojené státy výrazně nemění její plánování pro budoucnost taktické letecké síly, zvýhodnění, které po desetiletí bude brzy ztratil.

---

PAK-FA filosofie designu

První vysoké kvality v letu obraz prototypu bude uvolněna Suchoj / KnAAPO. Bližším zkoumání detailů v tomto snímku, zejména pak absence přisazená INSTM na plně kloubové řídící plochy fin naznačuje, tento obrázek je z jiného letu, a mohlo by dokonce být in-flight image jiného prototypu draku (Suchoj).

PAK-FA začali přezdívat podle západních pozorovatelů jako "Raptor-ski" nebo "F-22-ski". Tento štítek je rozumné z hlediska výklenku letadlo má zabírat, protože je určen přímo napadnout F-22A Raptor, ale toto označení je poměrně nepřesné, pokud jde o konfiguraci letadla a jeho prováděcí projekt.

V nejširším pojmů, PAK-FA je splynutí myšlenek a konstrukční prvky vidět v pozdních variant opevnění a demonstranty, ale zahrnující specifické tvarování stealth prvky zaměstnán dříve v Northrop / MDC YF-23 demonstrant ATF, a výroba LM F-22 Raptor. PAK-FA je jednoznačně unikátní ruský design a není ani kopie F-22 nebo YF-23.

Ne méně důležitě, PAK-FA je na západní poměry nízké riziko design, po ruské filozofii "evoluční" design, spíše než "Big Bang" přístup v současné době přednost na Západě, se snaží začít od nuly s většinou nebo všechny klíčové části návrhu.

Je důležité si uvědomit, že ruský přístup k vývoji více než často se liší od západního přístupu, zvláště ve Spojených státech průmyslem, s mnohem silnějším ruský zaměření na řízení rizik a minimalizaci rizik. Účinný přístup patrný ve vývoji rodiny opevnění letadla bylo, za prvé, plánovat dlouhodobě, pak se šířit rizika vývoje celé řady plánovaných nových typů letadel a variant, stejně jako paralelní design / rozvojových aktivit. Výhody takového přístupu jsou jasně zřejmé.

Nejlepší příklad toho, jak daleko účinnější ruský vývoj systémů filozofie je, že vývoj PAK-FA, se plánovalo v pořadí US $ 10 miliard, byl zahájen oficiálně v roce 2002, současně se zahájením F- 35 Joint Strike Fighter program, ale ta druhá má opakovaně zkušenosti s prodlením v seznamu, opakované problémy se základní techniky, a zůstává zatížena s kumulovanými design rizika, stejně jako neúměrně vysokou a stále rostoucí náklady.

Je-li cílem je vytvořit design on-čas a on-náklady bez nepříjemného překvapení, že je hodně říci o ruské přístupu k systémům rozvoji.

Ruské zdroje naznačují, že prototypy budou vybaveny derivát stávajících Su-35S avioniky suite ke snížení rizik a nákladů. Je pravděpodobné, že tato strategie snižování rizik za použití stávajících výrobních hardware se budou vztahovat na ostatní klíčové vnitřní součásti. Použití 117S série motor společná pro Su-35S v PAK-FA prototypů je ukázkovým příkladem.

Dalším příkladem je základní rozložení nebo konfigurace PAK-FA draku design, který je prokazatelně na základě T-10 řady opevnění, s velkým trupu krunýř centrum, dvě dlouhé hadovité vstupní kanály motoru, s přívody pod velkým LEX , motory se zvyšoval v odolných proti výbuchu trubic, které rovněž poskytnout prostředky pro reakci Kormidla kontrolu povrchu a TVC zatížení, a směsi dopředu trup zvednutý nad motorem osami, ne na rozdíl od opevnění a F-14 série. Dopředu a střed trupu design je tedy blíže k opevnění a YF-23 než F-22A. Křídlo planform je nejblíže k F-22, což odráží design je v VLO formování a nadzvukových Cruise výkon.

V případě, že PAK-FA odchyluje nejsilněji z dřívějších opevnění, F-22 a YF-23 je v zádi trupu design, a pohybující se LEX nebo Povorotnaya Chast 'Naplyva (PChN) design, má poskytovat extrémní manévrovatelnost a ovladatelnost , a tak extrémní agility - atribut chybí v F-22 a YF-23, ale existující v některých pozdějších variant opevnění, demonstrantů a prototyp programů.

Chcete-li zajistit extrémní agility, Suchoj design team zaměstnaných all-odolnost stroje v boji a canted ocas ploutve, kývl pohyblivé LEX design a 3D AXI-symetrické motor trysek. Široký rozestup plně kloubové ploutve a motor trysek poskytuje mnohem větší moment ruku pro aerodynamické a TVC roll a vybočit vstupy, než bylo pozorováno u předchozích vzorů. Zatímco ocasních ploch nenarušuje observables, použití AXI-symetrické 3D trysky dělá, ne jinak, než stanoví osově symetrické trysky z F-35 Joint Strike Fighter.

Ten vyvolává některé velmi zajímavé otázky týkající se klíčových design-offs obchodu, zatím není vysvětlen Suchoj. Stávající design konfigurace naznačuje, že extrémní ovladatelnost byla hodnocena za důležitější než všechny-aspect stealth byla, což naznačuje naopak, že letadlo není určen k použití jako hluboký penetrator na způsob F-22 a YF-23. Vzhledem k nízké priority, která v západní národy k udržování hluboké překrývajících SAM protivzdušnou obranu pás, citlivost na zadní čtvrtině SAM záběry spojené s omezeným všech aspektů stealth výkony nebyly vyhodnoceny jako rizikové stojí za značných investic do porážet.

Naopak, současný design může být výhodné vývoj zástupce, s přesnější zadní čtvrtině VLO design se objevit s konečnou výrobu motorů. Kvalita přední VLO design čtvrtletí ukazuje, že Suchoj jsou schopny produkovat zadní čtvrtině VLO tvarování design není o nic horší než F-22A, nebo-23 návrhů YF.

Vzhledem k současné PAK-FA konfiguraci, což může lišit od výroby konfigurace, stealth Zdá se, že slouží především k odepření antény soupeř brzy BVR střelby příležitost, umožňující PAK-FA téměř na dálku, kde její vynikající energetickou náročnost, extrémní agility a velký vnitřní protiraketové náklad dovolí ovládat boj zblízka angažmá.

Kombinace aerodynamického designu funkcí pro extrémní agility, vysoký tah / hmotnost výkon nadzvukové Cruise motory poskytovat nadzvukový vytrvalosti, a velký boj vytrvalost poskytuje velkou vnitřní paliva a velké zbraně zatížení, aby PAK-FA, která nejlépe Boyd "energie manévrovatelnost" model ještě být vyvinut.

Extrémní hbitost PAK-FA design, pokud se harmonicky s dalšími 5th generace designových prvků, otevírá řadu nových taktických možností, není možné se sídlem nebo v současné době plánuje západní stíhacích letounů.

Vezměme konvenční BVR ocas honit angažmá geometrie proti operační PAK-FA derivát dominance bojovník vzduchu. Konvenční stíhací s odkazem Teen série třídy aerodynamický design a výkon, příkladem je F-35A Joint Strike Fighter, je umístěn za PAK-FA, v rozmezí ~ 50 nm, se svými X-band radar multimode zamčené a sledování , za předpokladu, že PAK-FA letadla zachovává vysokou podpis zádi trupu a tryska design.

Používání extrémních designových prvků hbitost by umožnil PAK-FA derivát provádět obrácení manévry rychleji než konvenční stíhací vzory, způsobuje sleduje bojovník ztratit radar zámek jako PAK-FA představuje svůj VLO třídy nos aspekt výkonu bojovník. Během několika vteřin PAK-FA může vytvořit zbraně zámek, jako zbraňový systém bude mít sídlo pozici a identitu pokračovat bojovníka v průběhu bezprostředně předcházejícího tailchase. Pilot Zpočátku bojovník pak bude předložen s salva ze smíšených hledače vybavené BVR rakety zavírání při vysoké rychlosti na vzájemné okruhu.

Plný taktických potenciál extrémní agility, zejména v BVR angažmá, je třeba ještě prozkoumat v této době, jako většina studií k dnešnímu dni byly silně zaměřen na boj zblízka výhody plynoucí z tohoto letu režimu.

Více Ruské zdroje uvádějí, že PAK-FA bude provádět osm Air-k-rakety vzduchu ve vnitřních zálivy, s možností dalších osm externě prováděné zbraní v "tolerantní" hrozba prostředí. To emuluje strategie sledovaných amerických návrhářů v F-22, a tvrdil, ale ne řádně provedeny s-35 konstrukce F.

PAK-FA má neobyčejně robustní podvozek design, typičtější pro dopravce na námořních stíhaček, než pozemní bojovníky. To je v souladu se zamýšleným schopnost STOL k provozu z krátkých pole přívěsky na klíče, nebo davy s poškozenými vzletových a přistávacích drah, ale také plní záměr nasadit navalised dopravce variantou v budoucnosti. Ten byl předmět nějaké diskuse v průběhu veřejné diskuse v Rusku, v době, kdy PAK-FA program byl zahájen, ale nikoli vlastnost novějších diskusi. Konfiguraci stávajícího návrhu by vyžadovalo, aby tailhook být prováděny v zadní zbraní Bay osy.

Na základě analýzy vlastností a historie PAK-FA design zjištěno, že data, apt shrnutí tohoto letadla by se Vysokorychlostní / Vysoká Agility Interceptor / Letecká Dominance Fighter / persistent Strike / ISR platforma, postavená na provoz od krátkých nepřipravený přívěsky na klíče, a snadno přizpůsobit pro dopravce provoz letadel.

Co je zcela zřejmé, od základní konstrukce PAK-FA, je to, že toto letadlo je pouze design globálně, který bude spolehlivě schopny konkurovat F-22 Raptor v vzdušného boje. Je také mnohem lépe hodí k uvedla, ale velmi špatně provedena v F-35, záměr pro multi-servis víceúčelový stíhací letoun.

Předběžné PAK-FA Výkonnostní specifikace
MTOW	81.600 liber
Max rychlost	1.400 KTAS (Mach 2,44 ~ 36kft, ISA)1
Supercruise Obálka	700 KTAS až 920 KTAS (1.22M na 1,6 m> 36kft, ISA), ale analýza naznačuje pravděpodobnost vyšší horní konec bodu ~ 1,9 M.
Maximální Počáteční stoupavost	69.000 FPM
Climb Stropní	65.000 stop2
Zdroje: Suchoj prostřednictvím ruských médií, předběžné APA analýza 1 - nadzvukový let trvání neuveden 2 - strop omezení neuveden

Nad PAK-FA prototyp, pod výroby F-22A Raptor. a Dem / Val YF-23A. Tyto obrazy vystavit i podobnosti i zásadní rozdíly ve třech provedeních (Suchoj americké letectvo).

---

PAK-FA Low Pozorovatelné Design

Detail vstupního a spodní části trupu oblast (Suchoj).

Nízké pozorovatelné design formování zaměstnaných v PAK-FA prototyp ukazuje vynikající přehled o návrhu pravidel zaměstnané americké designéry při vývoji F-22A a YF-23 pokročilých taktických Fighter. To odráží pozorování provedené na jednom autory vysoce postavený americký konstruktér před několika lety, "jsme se vždycky nakonec dělá opravdu tvrdá práce učí, jak sestavit tyto věci, takže je snadné pro Rusy následovat jejich vzorů".

Pravděpodobné využívání F-22A a YF-23 pokročilých taktických Fighter nízké pozorovatelné tvarování design pravidla byla předpovězena prostřednictvím analýzy jako nejpravděpodobnější za posledních deset let, a následně zveřejněna v březnu 2009. Suchoj je prototyp utváření ověřené, že analytické predikce5.

Jak bylo pozorováno již dříve, ruský přístup k vývoji takto "evoluční" filosofie designu, ve kterém jsou rizika předčasného důchodu ve fázi vývoje nového typu letadla nebo variantu. Pokud je to možné, odchod do důchodu rizik je dosaženo v předchozích programů, jak se ukázalo opakovaně ve vývoji T-10 série opevnění letadel.

PAK-FA prototypy zobrazena v lednu 2010, mají nepochybně za cíl ověřit kompatibilitu celkové observables tvarování s aerodynamickým a konstrukčního řešení potřeb a jasně tak, jak je drahé detail RCS flare místě ošetření jsme zvyklí vídat na prototypech v USA chybí. Důvodem pro to je jednoduchý - proč utrácet cenná, ale omezených zdrojů pro rozvoj, pokud aerodynamické / strukturální testování zátěže ukazuje, že zásadní změny jsou nutné k formování důležitých prvků? Pro západní dodavatelé, kde imperativ je získat maximum z fondů rozvoje od zákazníka, a včasné zrušení programu těžké, nejvyšší riziko přístup téměř vždy vyhledat vrcholovým vedením. Vynikající případovou studii je tento extrémně vysoký stupeň "souběžný rizika", hlásil generální účtárna, v F-35 Joint Strike Fighter program.

Minimalizace rizik zaměřené na rozvojové strategie vysvětluje absenci vroubků na břišní vstupní rána-do dveří, a absence zoubkovaný trysky na předběžné konstrukci motoru. Konstrukční opatření, která mají být trvalé, jako jsou břišní Bay dveře zbraň, tankovací sondou dveře, a velké přístup panely, všechny zaměstnávají okraji vyrovnání nebo vroubků ne jinak, než B-2A, F-22A a YF-23 demonstrant.

Je důležité si uvědomit, že VLO tvarování design je jeden nejdůležitější aspekt VLO design se současnou základní technologie. To je proto, že jakmile tvarování je stanovena v návrhu, náklady na provedení změn je nepřiměřeně proudu, vliv konstrukce, aerodynamické chování a vnitřní balení systémů. Pokud VLO tvarování je provedeno špatně, v rané fázi vývojového cyklu, s F-35 nižší a vzadu trupy jsou reprezentativní případové studie, žádný rozumný navazující investice do dalších savých materiálů a struktur může překonat výsledný podpis problémy, a mohou zavádět další problémy s hmotností, nákladů a pevnost / tuhost sendvičové panely.

Tím, snaha o co nejlepší VLO formování v PAK-FA design od samého počátku, Suchoj návrháři prokázali, že mají pochopení tohoto aspektu design VLO velmi dobře. Tato strategie také otevírá možnost postupného zlepšování VLO výkon jako design zraje, a lépe VLO technologie materiálů k dispozici.

Prototypy show rozsáhlé použití toho, co se zdá být konvenční strhující, a konvenční konstrukci. Pokud skutečné VLO schopnost je určena, robotický nátěr zacházení nebo nášivky laminát technologie bude vyžadovat rozsáhlé, jak s technikami, které vyžadují vysoce vodivou vrstvu substrátu k potlačení impedance nesouvislosti povrch vyplývají z konstrukce použitou metodou. Jak bylo zmíněno v jiných oblastech Ruské průmyslové základny, lakování a technologie zpracování, povrchové dobře rozumět, a třída schopnosti světa jsou k dispozici.

Přední část trupu je nejbližším obecně konfiguraci YF-23, zejména v chining, kokpit umístění, a hrb na zádi kabiny, i když míšení horní přední část trupu do horního krunýře je pozvolnější. Existují významné rozdíly z YF-23. Chine zakřivení design pravidlo má čistě konvexní, stejně jako design na Chine-22A F. Nos výška je větší, aby uspokojila AESA s mnohem větší otvor, než je určen pro YF-23 nebo F-22A. Pokud vzplanutí skvrny jsou řádně kontrolovány použití materiálů a hranou rýhovanou ošetření kolem vrchlíku a dobré pásmovým radomem design pomocí frekvence selektivní vícevrstvý laminát je zaměstnán, formování související RCS příspěvek vpřed trupu v S / X / Ku -kapel bude podobně jako u F-22A, YF-23 nebo F-35.

Elektro-optický systém (OLS) věžičkou zaměstnán na prototypu je pravděpodobné, Su-35S OLS, a je neslučitelná s designem VLO, jak to je širokopásmové připojení kulovitý reflektor. Můžeme očekávat, že tváří VLO kapotáž podobný určených pro zrušenou F-22A AIRST (Advanced IRST [Obrázek]) v PAK-FA konfiguraci výroby.

Konvenční Pitotovou-statické sondy aktuálně připojených v okolí a předává z kokpitu jsou jako věž OLS, neslučitelné s designem VLO, a také můžeme očekávat, že tyto nahradit přístavy VLO design v PAK-FA konfiguraci výroby.

Okraj zarovnán pohyblivé LEX se snadno zachází s předními tlumiči a nebude představovat významné RCS vzplanutí místě. Zacházení movitého připojit představí hlavní problém v této části návrhu. Tupý úhel ve spojnici mezi LEX a přední část trupu je charakteristické pro dobrý design a je velmi podobný úhlů používaných v F-22.

Čím nižší trup prototypu displeje zajímavé incongruities. Tam je náhlý přechod mezi pečlivě tvarovaná faceting vstupního gondoly, a hladce zaoblené zádi motorů a konvenční na zádi trupu. Faceting strategie je podobný F-22 design pravidla, se samostatně nebo dvakrát zakřivených přechody mezi rovinami (C. Kopp / Suchoj image).

Okraj zarovnán lichoběžníkový hlavní motor vstupy mají podobnou konfiguraci s F-22, ale existují značné rozdíly. Vstupní poměr stran je jiný, a rohy jsou zkráceny v podobným způsobem jako YF-23. Je-li správně zacházet s náběžnou hranou vložky a vstupní tunel absorpční materiály, vstupní design by měl výnos podobný RCS, aby její protějšky v USA.

Umístění motoru osy i nad vstupem centroidy, ve způsobu YF-23, výsledky v tunelu vstupní S-ohyb ve svislé rovině. Suchoj nebyly zveřejněny, zda vstupní blokátor bude zaměstnán. Zveřejňovat na Su-35S vstupní ošetření tvrdil, ~ 15 dB snížení X-band RCS ve srovnání s neléčenými vstupu tunely na Su-27SK. Použití S-Bend v PAK-FA by umožnil zvýšení počtu povrchových odrazí dalšího zvyšování útlumu a snížení RCS.

V S / X /-pásma Ku základní tvarování přední části trupu umožní dosažení skutečného VLO výkonu s použitím zralé RAS a RAM, kde v centru a na zádi trupu nevnáší větší RCS příspěvky od přední aspekt.

Nahoře: PAK-FA horní přední část trupu ukazuje tvarování detailů; níže: YF-23A (Suchoj, US Air Force).

Ventrální pohled na prototyp s podvozkem snižuje (Alexander Baranov / Kommersant).

Křídlo design z planform pohledu je nejblíže k F-22A, a horní části trupu podobně jako YF-23, umožňující dosažení podobných RCS plnění těchto amerických typů, od jednotlivých aspektů.

V případě, že PAK-FA výrazně nedosahuje F-22A a YF-23 je tvarování konstrukce spodní části trupu a boků trupu, kde se obecná nastavení, křídlo / trup připojit úhly, a vstup / motor gondoly připojit úhly zavést podobný nezvladatelný specular návrat problémy jako bylo pozorováno u F-35 Joint Strike Fighter design. Jedná se o vlastní současné tvorbě designu a nemohou být významně zlepšeno hmot. Stejně jako F-35 Joint Strike Fighter, PAK-FA prototyp design bude produkovat velké zrcadlového návratu v každém manévru, kdy spodní části trupu je vystaven hrozbě emitor, a tento problém bude významné z Ku-pásmu až po L -pásmo.

Tento problém je umocněn tím, že u vestavěných ventrální křídla root aerodynamický kryt, tvrdí některé ruských zdrojů se sáčky pro skryté přepravu skládacích fin boji zblízka AAMs, jako RVV-MD/R-74 série. I když tyto aerodynamický kryt nevnášejí velké RCS příspěvky od přídi nebo zádi aspekty, budou negativně přispívat k aspektu RCS paprsku, a to zejména v případě ohrožení pod rovinou letu letadla.

Tvarování náprava aspekt podpisu světla problém spočívá ve více tupý připojit úhly, která by vyžadovala značné úsilí v resculpting trupu / křídlo připojení od hlavního podvozku zátoky na ocas, a zúžení Užitná šířka spodní části trupu tunel mezi gondoly . Ta je problematická. Alternativou může být použití silné RAM léčby, ve skutečnosti nahrazuje kůže po stranách vnitřní vpřed spodní části trupu tunel s RAM panely, s některými hmotnosti trest jako výsledek, který by neměl být významný v poměru k celkové hmotnosti letadla vzhledem k tomu, Na malém prostoru je třeba léčit.

Tailboom tvarování připomíná F-22 a F-35 návrhů, a nebude žádným významným RCS příspěvky od přední nebo zadní aspekty. V dolní polokouli bude trpět sankce kvůli nedostatečně tupý připojit úhly mezi křídly a stabilators, a vnější motorů. V horní části trupu aerodynamický kryt, který dům všech pohyblivých svislé ocasní pohony jsou dobře tvarované, a připojit úhly jsou dobře vybrané. Vnější převýšení z Kormidla ploutve je podobná do Spojených států vzory, a jako-23 ocasních ploch YF, jsou tyto plně propojeny s přínosem VLO odstranění impedance nespojitosti povrchu v připojit konvenční ovládání plochy kormidla.

AXI-symetrické 3D TVC trysky představovat stejné RCS zjištěné problémy s pevnou AXI-symetrické trysky používané v F-35 JSF analýzy [/ snímků], a používání zubaté pokrývat léčby a výfuku blokátory jako u F-35 JSF nebude překonat vnitřní omezení této kanonické tvarování design. Pozorované od zadní polokoule v L-pásma-pásma Ku, PAK-FA prototyp konfigurace bude produkovat až řádově stejně chudý jako RCS F-35 Joint Strike Fighter10.

Ve středu trupu taktickým hledím takto podobné Chine design pravidlo jako přední části trupu dělá, a bude nepředstavuje významný příspěvek RCS zezadu.

Pokud se výroba PAK-FA letadla používají stejné spodní a zadní části trupu design jako prototyp dělá, budou náchylné k zádi polokouli a aspekt hrozby světla za snížené úhlech, operovat od L-pásma až Ku-band, a to způsobem neliší od F-35 Joint Strike Fighter.

Stojí za to pozorovat, že nekonvenční kontrolní schopnosti letu PAK-FA do otevírat několik možností, v tom, že umožňují manévry, jako jsou ploché otočí, nebo dokonce otáčí, pokud banka úhel opačný ke konvenčnímu bankovnictví obrátit. Takové manévry povolení PAK-FA vykonat, bez potíží a vysoká energetická krvácení, odvrátí se od hlediska hrozeb světlo bez výrazných expozice problematické spodní části trupu, na rozdíl od konvenčních F-35 JSF, který se stane nevyhnutelně citlivé na detekci, sledování a raketových střel v těchto geometrií. Vzhledem k tomu, PAK-FA bude obsahovat obdobné nadzvukové Cruise schopnosti F-22, jeho okno zranitelnosti je velmi mnohem kratší při pokusu vyhnout se ocas aspekt ohrožení, a to má přesvědčivé schopnosti porazit protiraketové střely kinematicky.

, Zda je současná zádi trupu design PAK-FA je artefakt použití off-the-police Su-35S motory, nebo trvalý dlouhodobý rys design, je nejasný.

Obecná nastavení PAK-FA zádi trupu je kompatibilní se stylem 2D VLO ve tvaru TVC trysky používané v F-22A, a integrovaný s F119-PW-100 motory, jak to je v zásadě slučitelná s vynikající třetími -vektoru tahu na zádi trupu design používané v YF-23. Ten zůstává měřítkem pro širokopásmové zádi trupu VLO odvětví designu.

Produkovat 3D TVC trysky design, který má podobné VLO formování výkon jako F-22A 2D design trysky TVC není triviální úkol - není jasné, jednoduché řešení tohoto problému. Pokud Rusové vyřešili to, že by bylo dosáhnout významného pokroku v designu trysky VLO.

Až do Suchoj zveřejňovat své záměry v této oblasti, jako je například nasazení LO bandáže pro cestovní let, nebo poskytnout snímky z produkce PAK-FA zádi trupu design, bude to i nadále nevyřešené otázky.

Z hlediska technické RCS, tvarování design PAK-FA je výborný první pokus Rusy produkovat vysoce kvalitní VLO design. Přední části trupu a motoru sání oblasti tvarování design je vysoce konkurenční vůči novější vzory v USA, a se vzrostlými kvalitní RAS a RAM aplikace, budou mít skutečný VLO potenciál. V horní části trupu, křídla a ocasní plocha tvarování a planform zarovnání jsou také soutěžní návrhy proti USA.

Problematický dolní a zadní části trupu návrhy, pokud jsou uchovávány ve výrobě letadel, bude popírat PAK-FA druh hlubokého proniknutí schopnosti hledat v designu F-22A a YF-23.

Pouze citovaná RCS údaje o výkonnosti byl nedávno tvrzení, že Suchoj PAK-AF bude mít 1 / 40 z RCS ze Su-35S. Bohužel to nebyl způsobilý provozu pásmu ohrožení, aspekt, nebo zda Su-35S byl čistý, nebo naloženého s externími sklady. RCS ze Su-35S, hlava-na v X-pásmu, nebyla zveřejněna, ale vzhledem k rozsáhlé RAM použít léčbu by mohl být jako minimum jak 0.5 - 2 m2 za čistý letadla bez obchody. Pokud se tato byla pravda, pak PAK-FA X-band čelní RCS bude řádově -13 až -19 dBSM. Takový výkon by byl v souladu s formování design, ale ne s použitím zralé RAM a RAS na totéž.

Analýza taktických možností, jak byly zveřejněny v březnu 2009, předpokládá, PAK-FA dopředu sektoru X-band RCS asi -20 dBSM, která se vejde vnější obálky na zveřejnění Suchoj téměř přesně⁵,⁶.

Rusové tvrdí, že design má motor infračervené opatření na snížení podpis, ale tyto nebyly upřesněny. Konvenční AXI-symetrické trysky design je obecně neúčinné, z infračerveného podpisu výhledu, jak trysky úpony jsou vystaveny radiátory a válcové výfukového otvoru vyzařuje do kuželový svazek za letadla.

Použití 3D trysek TVC s vysokým úhlem sazby, které jsou plně integrovány do DFCS by představují příležitosti k minimalizaci RCS příspěvky plynoucí z aerodynamického povrchu pohyby kontrolu, tím, že zaměstná pokud možno TVC ovládací prvky pro primární rozteč, roll a vybočit kontrola při provádění kradmý průnik. Vzhledem k tomu, že tento režim letu s sebou nese let výletních konfiguraci, a jemný otáčecími manévry, aby se minimalizovalo bank úhly, pozorovatelně velké ovládací vstupy průhyb bude neobvyklá a proto velmi zřídka. V důsledku toho hřiště, a vybočit sazby vyvolané TVC pouze systém by roll být dostačující pro většinu ovládání vstupů do kradmé pronikání režimu letu.